Mezi Chrástem a Smědčicemi se vine hluboké údolí, kterým protéká říčka Klabavka. Nad říčkou byl postaven nejen nízký silniční most, ale v roce 1863 byl postaven 37 metrů vysoký a 100 metrů dlouhý železniční most. Železnice z Chrástu do Radnic byla postavena roku 1862 hned po ukončení hlavní trati z Plzně do Prahy. Aby se doprava nezdržela, postavena byla nejprve dřevěná konstrukce mostu. Doprava byla zahájena 1. dubna roku 1863. Budila takový podiv, že byl z Plzně do Chrástu vypraven zvláštní vlak s diváky, kteří chtěli nový most a jízdu po nové trati vidět.železniční most foto asi z roku 1927

Dřevěná konstrukce mostu byla v listopad roku 1863 nahrazena železnou, takzvanou Schiffkornovou. V roce 1892 bylo zajištěno, že není již zcela spolehlivá. Proto v „Pražské mostárně“ náležící „ Českomoravské společnosti“ vyrobena byla nová železná konstrukce nýtovaná. Byla rozložena a v částech dovezena do Chrástu. Na poli po levé straně trati u mostu byly položeny koleje a tam na zvláštních vozících nová konstrukce smontována. Tři dni měla být přerušena doprava. Ing.J.Šiller měl prý dostat 500 zlatých odměny bude-li výměna do tří dnů hotova, ale smůla byla v tom že se nejezdilo po celý měsíc.

Dne 2. srpna 1892 po sedmé hodině ranní přijela lokomotiva, která vtáhla novou konstrukci na starý most. Když byla nad pilíři zajištěna, začali dělníci rozebírat a odstraňovat starou konstrukci. Práce postupovala velmi rychle dobře a vesele. Dělníci se smáli, že staré konstrukci lámou žebra, na možnosti neštěstí nemysleli. Práci řídil ing. Jan Šiler, přítomni byli též ing. Müller a Prášil.

Když byla stará konstrukce odstraněna, začalo spouštění nové výstavby železné tzv. ráčnami. I to se dělo rychle, takže večer v půl sedmé byl již jeden metr nad kamennými pilíři, najednou ucítili dělníci jakési trhnutí a v zápětí celá konstrukce určená mezi první dva pilíře spadla z výše jednoho metru, protože naštěstí se zachytila konci na obou pilířích, kde zůstala nakloněna viset. Po silné ráně, kterou bylo slyšet až v Chrástu ozvalo se úpěnlivé volání zraněných. Ing. Jan Šiller byl sražen k zemi, těžce zraněn do hlavy a levá ruka mu byla na dvou místech zlomená. Montér Vitouš z Chrástu visel za pravou ruku, kterou mu konstrukce přitiskla. Jan Reibenspies a Ferštek měli pod železy nohu, Duchoň byl těžce raněn v kříži. Na druhém pilíři byli zabiti: praktikant Dyttl, montéři Šafář a Fišer.

Na místo neštěstí byl přivolán starý lékař Habenych z Vranůvka (Břas). I když byl velmi obětavý, tak se neodvážil vstoupit na spadlou konstrukci. Tři zranění mohli být vyproštěni jedině amputací roztříštěných údů. Z poděšených diváků si nikdo nevěděl rady. V rozhodné chvíli se přihlásil Václav Štaif zvaný žiďák z Chrástu, jež s lékařskou pilkou vlezl po nakloněné konstrukci na pilíř a tm uřízl nejprve Vitoušovi ruku a potom Reibenspierovi a Ferštekovi nohu.železniční most foto asi 1939

Příčina neštěstí nemohla být zjištěna. Pravděpodobně to asi způsobil přílišný spěch a také i velká únava a rozmrzelost dělníků, kteří již byli nad těžkou prací velice rozzlobeni. Kdo nyní jede pohodlně a bezpečně po smědčickém mostě, měl by si někdy vzpomenout na ubožáky, kteří svou bolestí a svými životy dopomohli nám k lepší dopravě přes řeku Klabavku.

Zdroj: Stopou radnické lokálky 1994
upravil Josef Beránek ml.

Vesnice leží v nadmořské výšce 384m. Její pojmenování je vysvětlováno jako ves lidí Smiedkových, nebo Smědcových. Vesnice se poprvé v písemných pramenech připomíná v roce 1243, kdy je doložen vladyka Abraham ze Smědčic jako svědek na darovací listině chotěšovského klášteru.

Vesnice zpočátku náležela drobné šlechtě, v roce 1283 je jmenován Kurát, v letech 1361-1375 Dluhovoj. V roce 1379 Smědčice drželi Sezema a Borek, vladykové z Chrástu. V polovině následujícího století tu nalézáme Buška z Vrtby, v roce 1484 je zmiňován Jošt z Tupadel.

V první polovině 16.století se zde objevují Malesičtí z Poutnova. K roku 1553 se váže první zpráva o zdejší tvrzi, lze však předpokládat, že stála již mnohem dříve. V roce 1581 prodal Jan Malesický tvrz, dvůr a ves Smědčice, ves Střapole a pustotinu Sedlecko Plzni, k městskému panství patřila vesnice až do roku 1848.

V roce 1655 jsou zde uváděni 3 sedláci, jeden selský grunt zvaný Bastlykovský byl opuštěný. Hospodařilo tady 5 chalupníků a zahradník. V polovině 18.století žilo ve Směčicích 12 hospodářů včetně kováře pracujícího v panské kovárně, 6 podruhů, obecního pastýře a mlynáře. Stál tu ovčín a poblíž vesnice byl provozován mlýn o dvou kolech.

V roce 1850 zde vznikl obecní úřad, který vykonával činnost až do konce druhé světové války. Pod jeho správu patřila také obec Sedlecko. Obyvatelé Sedlecka za první republiky usilovali o osamostatnění, jejich snaha však byla neúspěšná. V květnu 1945 nahradil obecní úřad MNV. V roce 1949 byla obec přiřazena k okresu Plzeň-město. Po jedenácti letech byla včleněna zpět k rokycanskému okresu a v červnu 1960 byla spolu se Střapolí, Bušovicemi a Všenicemi sloučena pod MNV Bušovice. V rámci tohoto celku setrvaly až do konce roku 1990, kdy se obec po svobodných volbách konaných dne 24.11. 1990 osamostatnila. Sedlecko zůstalo pod správou Obecního úřadu v Bušovicích.

Zdroj: Rokycansko na starých pohlednicích.