Mezi Chrástem a Smědčicemi se vine hluboké údolí, kterým protéká říčka Klabavka. Nad říčkou byl postaven nejen nízký silniční most, ale v roce 1863 byl postaven 37 metrů vysoký a 100 metrů dlouhý železniční most. Železnice z Chrástu do Radnic byla postavena roku 1862 hned po ukončení hlavní trati z Plzně do Prahy. Aby se doprava nezdržela, postavena byla nejprve dřevěná konstrukce mostu. Doprava byla zahájena 1. dubna roku 1863. Budila takový podiv, že byl z Plzně do Chrástu vypraven zvláštní vlak s diváky, kteří chtěli nový most a jízdu po nové trati vidět.železniční most foto asi z roku 1927

Dřevěná konstrukce mostu byla v listopad roku 1863 nahrazena železnou, takzvanou Schiffkornovou. V roce 1892 bylo zajištěno, že není již zcela spolehlivá. Proto v „Pražské mostárně“ náležící „ Českomoravské společnosti“ vyrobena byla nová železná konstrukce nýtovaná. Byla rozložena a v částech dovezena do Chrástu. Na poli po levé straně trati u mostu byly položeny koleje a tam na zvláštních vozících nová konstrukce smontována. Tři dni měla být přerušena doprava. Ing.J.Šiller měl prý dostat 500 zlatých odměny bude-li výměna do tří dnů hotova, ale smůla byla v tom že se nejezdilo po celý měsíc.

Dne 2. srpna 1892 po sedmé hodině ranní přijela lokomotiva, která vtáhla novou konstrukci na starý most. Když byla nad pilíři zajištěna, začali dělníci rozebírat a odstraňovat starou konstrukci. Práce postupovala velmi rychle dobře a vesele. Dělníci se smáli, že staré konstrukci lámou žebra, na možnosti neštěstí nemysleli. Práci řídil ing. Jan Šiler, přítomni byli též ing. Müller a Prášil.

Když byla stará konstrukce odstraněna, začalo spouštění nové výstavby železné tzv. ráčnami. I to se dělo rychle, takže večer v půl sedmé byl již jeden metr nad kamennými pilíři, najednou ucítili dělníci jakési trhnutí a v zápětí celá konstrukce určená mezi první dva pilíře spadla z výše jednoho metru, protože naštěstí se zachytila konci na obou pilířích, kde zůstala nakloněna viset. Po silné ráně, kterou bylo slyšet až v Chrástu ozvalo se úpěnlivé volání zraněných. Ing. Jan Šiller byl sražen k zemi, těžce zraněn do hlavy a levá ruka mu byla na dvou místech zlomená. Montér Vitouš z Chrástu visel za pravou ruku, kterou mu konstrukce přitiskla. Jan Reibenspies a Ferštek měli pod železy nohu, Duchoň byl těžce raněn v kříži. Na druhém pilíři byli zabiti: praktikant Dyttl, montéři Šafář a Fišer.

Na místo neštěstí byl přivolán starý lékař Habenych z Vranůvka (Břas). I když byl velmi obětavý, tak se neodvážil vstoupit na spadlou konstrukci. Tři zranění mohli být vyproštěni jedině amputací roztříštěných údů. Z poděšených diváků si nikdo nevěděl rady. V rozhodné chvíli se přihlásil Václav Štaif zvaný žiďák z Chrástu, jež s lékařskou pilkou vlezl po nakloněné konstrukci na pilíř a tm uřízl nejprve Vitoušovi ruku a potom Reibenspierovi a Ferštekovi nohu.železniční most foto asi 1939

Příčina neštěstí nemohla být zjištěna. Pravděpodobně to asi způsobil přílišný spěch a také i velká únava a rozmrzelost dělníků, kteří již byli nad těžkou prací velice rozzlobeni. Kdo nyní jede pohodlně a bezpečně po smědčickém mostě, měl by si někdy vzpomenout na ubožáky, kteří svou bolestí a svými životy dopomohli nám k lepší dopravě přes řeku Klabavku.

Zdroj: Stopou radnické lokálky 1994
upravil Josef Beránek ml.